Díl 1.: Družiníci

7. února 2017 v 18:36 | Wayner |  Cesty Remidia Laggarda (Skyrim)
Dorazil jsem do Bílého Průsmyku, abych se přidal k Družiníkům. Ve Skyrimu je to jediný "cech bojovníků". A taky se povídá, že přibírají jen ty nejsilnější a nejschopnější válečníky. Pro mě by to nemusel být takový problém. Vešel jsem dovnitř jejich domova, Jorrvaskru, a ovanul mě příjemný závan horka sálajícího z ohniště. To obepínal dlouhý, jídelní stůl u kterého momentálně seděli jen 2 bojovníci. Jeden měl delší, černé vlasy a tupý výraz v obličeji. Podle rysů to musel být Nord. Druhá bojovnice vypadala naopak vychytrale a bystře. Její oči se upínaly na mne a já cítil, že ve mně vidí potenciál.
"Hej ty tam!" zařval na mě Nord podobný tomu u stolu, ale nevypadal tak tupě.
"Co tady pohledáváš?" měřil si mě povýšeným výrazem.
"Chci se přidat do vašeho cechu. K Družiníkům."
"Zaprvé, my Družiníci nejsme žádný cech a za druhé, opravdu si myslíš, že jsi toho schopen?"
"Dorazil jsem kvůli tomu z Cyrodillu. Kdybych si tím nebyl jistý, tak tady dnes nestojím."
Nord se nachvíli zamyslel. "Nu, dobrá. Tak pojď za mnou." Předtím, než jsem ho následoval, jsem se otočil na tu ženu u stolu. Nebyla tam.
Vešli jsme do podzemních ubytoven Jorrvaskru. Vzduch už tady nebyl tak svěží jako nahoře. Byl starý a zatuchlý. Bodejť, když tu nemají jak větrat. Šli jsme až nakonec chodby a tam Nord otevřel dvěře luxusního pokoje (na poměry Družiníků). V židli uvnitř seděl starší muž, leč stále vypadal bojeschopný. Zdal se být i moudrý, klidný a schovívavý. Došlo mi, že je to Kodlak Bílý, vůdce Družiníků.
"Kodlaku Bílý, je mi ctí vás poznat."
"Ty musíš být náš nový rekrut. Přistup blíž, chci se na tebe podívat zblízka."
Ohlédl jsem se na Norda, který mě sem doprovázel. Hlavou mi pokývl, abych jej poslechl.
"Hmm... Vidím v tobě..." na chvíli se odmlčel. "Velký potenciál. Vilkasi," tak se musel jmenovat ten muž. "Otestuj jeho bojové schopnosti. Jsi schopen bojovat?"
"Samozřejmě, tohle zvládnu."
"Uvidíme. Tak už běžte, setkáme se nahoře."
Vrátili jsme se stejnou cestou a vstoupili na nádvoří. Pod přístřeškem stálo pár stolů s prázdnými, špinavými talíří a zašlou medovinou. Dále vzadu stály cvičné figuríny a terče a ta žena z dřívějška. S Vilkasem jsme se postavili doprostřed plácku a čekali na Kodlaka než příjde. Po chvilce náš souboj začal. Naše meče se střetly a Jorrvaskrem se ozývalo řinčení kovů. Nakonec jsem vyhrál a Kodlak mě přijal do řad Družiníků.
"Vítej mezi námi," podal mi ruku. "Seznam se s ostatními, projdi si to tady a v ubytovně si ulož věci. Až budeš připraven, promluv si s členy Kruhu o práci. Vilkase už znáš, Farkas je jeho bratr, navzájem se doplňují sílou a chytrostí... Á, Aela tady právě jde. Hodně štěstí, Remidie."
Aela ke mně přistoupila s úsměvem na tváři. "Musím uznat, byl to velice napínavý boj. Gratuluji k vítězství. Proč sis vybral zrovna nás, Družiníky?"
"Když zvěsti o vás a vašich činech dorazily k nám do Cyrodillu, věděl jsem, že tohle je ono, že tento ce..," uvědomil jsem si, nejsou přece cech. "Skupina, je to co v životě hledám. Tak jsem skončil tady. Ve Skyrimu."
Aela celou dobu mého vypravování jen přikyvovala. "No, Kodlak v tobě vidí něco velkého. Máš co dělat abys to ukázal," a odešla.
Měla pravdu. Pokud chci u Družiníků uspět, musím ukázat, co ve mě skutečně je a to nedokážu, když tu budu jen tak stát. Přecejen nejsem Nord, ale cizí Imperiál.
Uložil jsem si věci do mé, přidělené truhly, ale pár cetek jsem musel vyhodit (bohužel i výbornou Cyrodillskou brandy). Pak mě překvapil Farkas.
"Remidie, dostal jsi od Skjora úkol. Musíš jít do mohyly Prašného muže a získat úlomky Wuuthradu. Já půjdu s tebou, jako tvůj bratr ve zbrani a posoudím, zda budeš dobrý člen Družiníků."
Tak to je ono. Můj první úkol a zároveň šance získat si v této skupině vliv. Snad se nic nepokazí.
Pokračování příště, v mohyle temné a světlu neprostupné.
 

Kam dál

Reklama